Jak pony-games pomáhají
Využití koní v práci s mentálně a tělesně postiženými je věc už celkem běžná. V zahraničí se přitom často používají prvky z pony-games. S velkou radostí zjišťujeme, že se tato metoda začíná prosazovat i u nás! Jako důkaz přinášíme článek uveřejněný v časopise České hiporehabilitační společnosti, jehož autorkou je aktivní členka PG CZ: Lenka Nemazalová.
UŽ JSTE SLYŠELI O PONY-GAMES?
Již třetím rokem se v České republice jezdí závody pony games. Jsou zde tedy poměrně nové a bohužel se o této disciplíně příliš neví. Když to napíši velmi stroze, tak jsou to týmové štafetové hry v přímé dráze. Umožňují osvojení jezdeckých dovedností hravou formou, což je vynikající zejména pro jezdce z řad dětí. Jsou založeny na třech základních principech: vztahu k poníkovi, práci ve skupině a samostatnosti. Domovinou pony-games (nebo také Mounted Games či Pony Mounted Games) je Velká Británie, kde vznikly v 50. letech minulého století a kde dodnes neztrácejí na popularitě. Patronem byl princ Philip z Edinbourgu, jehož cílem bylo založit jezdecké odvětví přístupné mladým jezdcům, které nebude tak finančně náročné jako tradiční disciplíny. Řada úspěšných jezdců, začínala právě v této disciplíně. V současnosti se hraje napříč kontinenty a zastřešuje ji IMGA ( International Mounted Games Association) založená v roce 2003. V České republice se o představení a prosazení těchto her zasloužila paní Mgr. Alžběta Mašková, která se inspirovala francouzským systémem a pravidly a za spolupráce Francouzské jezdecké federace se snaží pony games „rozjet“ i u nás. Zorganizovala již mnoho turnajů pony games. V loňském roce tato disciplína byla přijata Českou jezdeckou federací, jako „pilotní projekt“.
Dost ale suché teorie. Chtěla bych se dostat k tomu, proč to tu vlastně všechno píši. Pony games jsou možná vnímány jako závodní odvětví, ale určitě to není jejich jediný význam. Závody v této disciplíně jsou dle mého názoru jen takovou třešničkou na dortu. Z mého pohledu jsou ale pony games především způsob jak hravou formou přistoupit nejen k jezdectví, ale vůbec ke vztahu dítěte a koně, dítěte a skupiny. Jsou to hry postavené na propracovaném pedagogickém základu. Každá z nich má svá specifika a dá se cíleně použít k řešení určitého problému. Zcela určitě jsou nástrojem k rozvoji hrubé i jemné motoriky, orientace v prostoru, orientace v situacích, komunikačních dovedností, respektování pravidel, trpělivosti a mnoho dalších. Mohla bych zde vyjmenovávat dlouho, ale na to tu nemáme dost místa a myslím si, že každý kdo pracuje s dětmi a koňmi by jejich přínos našel a dovedl využít jejich prvků při své práci.
Základních her je osm, dalších osm her je o něco složitějších a na ně navazují další hry z úrovně elita, které už vyžadují větší zručnost. Nicméně každá z her se dá hrát v libovolné rychlosti, podle možností a schopností jezdce. Tyto hry tedy mohou hrát jak děti, které uvedou koně jen v kroku (případně i s vodičem), tak pokročilí jezdci. Vzhledem k tomu, že v zahraničí v této disciplíně soutěží i dospělí jezdci (měla jsem možnost je vidět na vlastní oči a je to neuvěřitelná rychlost a souhra koně a jezdce) je v případě zájmu stále kam se dále posouvat. Hry mají jasná jednoduchá pravidla a skoro každá chyba se dá opravit (to pravidla umožňují), což je jeden z velmi hezkých pedagogických prvků, které zde spatřuji.
My se této disciplíně věnujeme přes dva roky a to na různých úrovních. Někteří naši jezdci závodí, některým pony games zpestřují hodiny, ale pro některé prvky pony games představují součást lekcí AVK a pomáhají jim se posouvat k vytčenému cíli. A právě proto jsem se rozhodla napsat tento článek a podělit se i s ostatními o tyto možnosti. V naší práci při AVK si našly tyto hry (nebo jejich prvky) své místo, hojně je využíváme a vidíme moc hezké výsledky.
Ráda bych uvedla příběh jednoho chlapce, který naše středisko navštěvuje a kterému tyto hry velmi pomáhají. Jde o chlapce s ADHD. Je velmi nesoustředěný, roztržitý a zbrklý. Cokoli dělá, musí to mít rychle, být první. Je velmi soutěživý, pokud nejde o soutěž, je velmi těžké jej udržet u nějaké aktivity. Velmi toužil soutěžit i na koni. Bohužel klasické jezdecké rychlostní disciplíny jsem pro něj spatřovala jako velmi nebezpečné, protože se do všeho vrhá velmi bezhlavě. Ukázali jsme mu, že naši jezdci soutěží v těchto hrách a jeho to velmi nadchlo. Jsou zde i rychlé disciplíny jakými je například klasický slalom se štafetovým kolíkem, ale zvolila jsem pro něj jako první hru, kterou se naučí, hru „míček a kužel“.
Hra se hraje tak, že na každé straně kolbiště je jeden jezdec. Mezi nimi jsou umístěny dva kužely (klasické dopravní kužely). Na druhém kuželu leží tenisový míček. První jezdec má míček v ruce. Když je hra odstartována, položí míček na první kužel, dojede k druhému kuželu, sebere míček, který na něm leží a předá jej dalšímu jezdci, který čeká na druhé straně kolbiště. Ten postup zopakuje a tím hra končí. Pokud mu míček upadne, může slézt z koně a chybu opravit a tím zabránit diskvalifikaci týmu.
Postavili jsme proti sobě dva týmy. V jednom byl tento chlapec. Hra odstartovala a on se do kolbiště, jak je jeho dobrým zvykem, vřítil. Jezdec v druhém týmu šel krokem, zastavil si, položil míček a krokem pokračoval… tímto tempem hru dokončili dříve, než chlapec vůbec umístil míček na první kužel. Hodně se zlobil, ale postupem času u této hry začínal přemýšlet. Zjistil, že bez dobré spolupráce s koněm, přemýšlení a přesnosti to nepůjde. V běžných situacích v životě se vždycky hodně rozčiluje, ale jeho oblíbený kůň a vítězství bylo velikou motivací a tak nakonec svůj vztek přemohl. S tímto jeho vnitřním vítězstvím jsme pracovali a dále pracujeme a pomalu tento princip aplikujeme i v jiných situacích a poměrně se nám to daří. Určitě tímto způsobem chceme pokračovat. Doufám, že pro vás tento článek bude inspirací a tyto hry novým větrem do plachet, jakým byly pro nás. Kdyby vás k tato disciplína zajímala, je možné se více dočíst na stránkách pony-games.cz
Text: Lenka Nemazalová, Stáj NaPoli, z. s
